|
|||||||||
Hodnocení skladeb |
|||||||||
V praxi se mezi hudebníky při hodnocení skladeb často setkávám s velmi černobílým nálepkováním a jen málokdy narazím na názor, který dokáže skladbě přiznat její plus i mínus. Proto nabízím svůj žebříček, kterým bychom se možná mohli vyhnout nejistému ušklíbnutí nebo rozpačitému pokrčení ramen. Přitom víme, že nás skladba ani neoslovila, ale netroufáme si ji ani zatratit. Nabízím tři základní úrovně - vynikajíci 1. a 2., střední 3. - 10. a zápornou 11. a 12. Místa označená 3. - 10. stejnou měrou přisuzuji skladbám u jejichž hodnocení nechci, v přeneseném slova smyslu, podsouvat, zda jsou lepší zelené fazolky, žluté melouny nebo nakládané jeřabiny. Zrovna tak bych mohl jmenovat i různé kombinace jako je řízek s knedlíky či sladká polévka. Prostě vkus máme každý jiný a nelze prosazovat jen ten svůj, nebo hledat univerzální cestu, na které bychom se všichni shodli. Snažili bychom se o nemožné. Teprve závěrečné dva body nám připomenou, že pouze skutečně špatné skladby si zaslouží odsudek. Možná si také uvědomíme, že opravdu soudíme často jen mezi krajními čísly 12 a 1 a že si zapomínáme přiznat mnoho dalších rozmanitých, určitě objektivnějších variant. 1. Skladba
je vynikající, strhává mě, má
vše, co má mít, dávám ji nejvyšší
ohodnocení. 2. Skladba
se mi velice líbí a strhává mě - bohužel
ne po celou dobu. ----- 3. - 10. Skladba
je kvalitní, ale mému naturelu poněkud vzdálená
- patří jinému typu posluchače, příp. používá
místy na můj vkus příliš triviální témata.
3. -10. Skladba
je v kvalitě nevyvážená, líbí se mi
jen některé úseky. 3. - 10. Skladba
je kvalitní, ale připadá mi místy přecejen
podbízivá, nebo poplatná své době. 3. -10. Skladba
mi místy přijde umělá, (příp. přeinstrumentovaná,
nepřirozená) ale přiznávám ji cosi specifického. 3. - 10. Skladba
má zajímavé úseky, ale neoslovuje mě. 3. - 10. Skladba
mě neoslovuje byť ji nemohu upřít kvalitu. 3. - 10. Skladba
mě neoslovuje, připadá mi eklektická. ------ 12. Skladba se mi
nelíbí a dráždí mě ( vlastně splnila
úkol vyprovokovat emoce ). Vím, že se dá o mnoha bodech polemizovat, ale to je asi na hudbě to nejzajímavější, co mě k ní bude vždy přitahovat. Má úcta k práci hudebního kritika, který sedí v sále, nemůže se soustředit, uváděný kus je nezajímavý, provedení šedivé, špatně se vyspal a berou ho zuby! Přitom by měl podat objektivní hodnocení, nechce zbytečně nikoho popudit nebo dokonce zatratit či urazit. Kdyby mohl vrátit čas, na tento koncert by zajisté vůbec nešel...
|
|||||||||