|
|||||||||
Ohlasy |
|||||||||
OHLASY Na této stránce uveřejňuji různé zajímavé reakce a postřehy. Belgická premiéra symfonie - kritika
Mediální ohlasy na premiéru Houslového koncertu a moll "Letní" Petera Schecka.
Rozhovory na Českém rozhlase Karlovy Vary vysílaný ve dnech 15.-17.února 2006
Belgická premiéra symfonie - kritika Kritiku na koncert, který se konal 24.11.2009 v Bruselu, kde zazněla Symfonie c moll 2000 si můžete přečíst ZDE.
Na symfonii mě překvapilo, že je napsána způsobem hodným mistra konce 19. století... Rozsah symfonie, harmonizace, šíře akordů, dynamika, vyjadřování nálad ve střední části, to vše mně hudebnímu laikovi připomíná konec období romantismu a místy jsem měl pocit, že se objevují i barvy impresionizmu. Mám jedinou obavu: Kritici budou hnidopišsky hledat, kde je co ukradeno a tvrdit, že nejde o umělecký výboj. Že většina dnešních uměleckých výbojů je předem prohraná , to jim uniká! Ing. Ladislav Jílek, CSc. Vážený pane Jílku, děkuji za ohodnocení a jen na vysvětlenou. Symfonii jsem nenapsal s nějakým prvoplánovitým úmyslem v takovém či takovém stylu, jak je to dnes časté. Prostě jsem ji zkomponoval tak, jak je mi to blízké a veškeré další hledání ponechávám ostatním, ať označují tuto hudbu přídomky dle vlastního uvážení. (komentář autora)
----- S velkým zájmem jsem si poslechl Vaši skladbu.
Mile mě překvapila. Vlastně Jiří Bulan aktivní hudebník ----- Čím déle symfonii poslouchám, tím více se mi líbí a dává větší smysl. Ne že by ho na první poslech neměla, ale nejspíš nebyl tak zřetelný. Taky si myslím, že většina symfonii, co jsem slyšela, má vždycky nějaký smutný nebo hodně naštvaný místo, při kterým se chce člověku skoro brečet. Tato symfonie ne. Vím, že byla psána na oslavu něčeho nového, ale vždycky, když něco začíná, tak taky něco končí. Ale jinak se mi hodně líbí, že se to dá normálně poslouchat. Moje teta - muzikant - amatér - z ní byla nadšena. Eva Hesová, studentka konzervatoře Jsem opravdu rád, že se symfonie líbí. Pozdravuji tetu, vždycky mám radost, když nahrávka osloví úplně nezaujatého člověka. Odpověď autora stránek
Re: Dirigenti …. Nejhorší jsou dirigenti exhibicionisté - velká gesta před zrcadlem, ale hudba je vedlejší. .. Pamatuji se na jeden koncert s italským dirigentem (jeho jméno jsem zapomněla, nebyl podle jména z těch nej- nej-). Hrál s naším orchestrem (a tuším, že to tehdy byla Pražská komorní filharmonie) rossiniovský program, a bylo to jako šampaňské. A on jen tak stál a sem tam malinko pohnul jednou nebo druhou rukou a tak trochu se pohupoval. A ten orchestr šlapal tak, že jsem takhle hrát Rossiniho český orchestr ještě neslyšela.
Vlasta Reittererová, dopisovatelka a recenzentka časopisu Harmonie
Zaujal mně Váš článek příspěvek do Harmonie 8/2002 i Vaše www stránky - jsou zajímavé a otevírají řadu dalších otázek… Můžu si jako posluchač vůbec dovolit hodnotit dirigenta, když s nimi nemám tu čest prožít zkoušky a vazbu mezi dirigentem a orchestrem? Budu mít tu drzost a dovolím si to. Co mi tedy na dirigentech vadí? Vadí mi, když dirigent koncert "prokouká" do partitury a není ve vizuálním kontaktu s orchestrem; vadí mi dirigent, jehož výkon stoupne teprve ve chvíli, kdy mu "přihraje" energii výkon sekce nebo sólového nástroje a po pár taktech provedení opět ztratí dech; vadí mi dirigent, který se snaží oblafnout posluchače tím, že po 40 minutách symfonie nechá majestátně odeznít poslední takty; vadí mi dirigent, který hledí jen na své pojetí, svou dynamickou představu a neregistruje, že sólistu už posluchači neslyší… Jsem si vědom toho, že není snadné prezentovat svůj názor před orchestrem a že to dirigent ani orchestr nemají mnohdy před publikem a před kritiky lehké, ale to je námět na případnou další diskusi.
Lukáš Seibert, posluchač a dříve aktivní hudebník
Vážený pane Seiberte, … Všichni interpreti, a tedy i dirigenti nosí svoji kůži na trh, a tak jsem přesvědčen, že každý posluchač má právo na jejich hodnocení. Možná je právě ke škodě, že mnozí posluchači se neodvažují vyjádřit svůj názor, který může být pro každého interpreta přínosem. Přílišný respekt může být příčinou pocitu řady lidí, že vážná hudba je nedotknutelná. Zbytečně se jim potom vzdaluje a vytváří dojem, že je určena jen pro vybranou, erudovanou skupinu zasvěcenců… Při Vaší poznámce o „prokoukání“ do partitury jsem si vzpomněl na výrok mého kolegy: „Dirigent má mít partituru v hlavě, a ne hlavu v partituře“. Doprovod sólisty je tak trochu kapitola sama o sobě. Zajedno je to prubířský kámen dirigentů, kteří mají ukázat, jak jsou na tom se schopností reagovat na jiné pojetí a agogiku, což je často pro ně velký problém. Znal jsem jednoho, co by nejraději podle sebe dirigoval i sólovou kadenci... U dynamického překrývání je ovšem někdy problém ve skladbě samotné a zčásti tak může padat i na vrub autora. Není tedy podle mne zrovna šťastné při doprovodu zpěváka, který je zrovna v nižší, méně znělé poloze, napsat v doprovodu pozouny, trubky, tympán, horny, všechna dřeva a smyčce, byť jim tam předepíše pianissimo. Není-li sólista zrovna světová třída, může dělat dirigent, co chce, a stejně zpěváka slyšet nebude… Je zajímavé, že jsou dirigenti, kteří se trochu zamračí a po nevelkém gestu se okamžitě orchestr ztiší. Naproti tomu jsou jiní, kteří mávají, syčí, schovávají se za dirigentský pult, poklekají k zemi a stejně jim to není nic platné, orchestr si stále mele svou ve znělém mezzoforte. Někdy ani přesně nevím, v čem to vlastně vězí. Odpověď autora stránek
Re: Dirigenti To je paráda! Díky Lukáš Hurník, šéfredaktor ČRo 3 Vltava
... Myslím si, že jsou "dva" typy dirigentů: ten první jsou dirigenti, kteří mohou pracovat s orchestrem jakékoli úrovně, a výsledek bude vždy skvělý, pro druhý typ musely vzniknout orchestry typu Berlínských filharmoniků, protože s orchestrem třetí třídy by si nevěděli rady. .. Myslím si, že podobně jako jste popsal některé nešvary dirigentů, šlo by popsat i prohřešky hráčů, neřesti publika a třeba i některé stále opakované omyly kritiků. Proč to nezkusit? Lukáš Seibert, posluchač a dříve aktivní hudebník
Re: Hodnocení skladeb. …žebříček, je v mnohém nápaditý a mohl by i být užitečný, ale také… bylo by možno Vás chytat lehce za slovo. Uvažujete pouze o hudbě, kde můžete definovat "téma". Ovšem to je dnes velmi široký pojem. Vrátím přihrávku jednoduše: jak byste v tom případě posuzoval atematickou skladbu? (Já vím, že i atematický Hába s tématy pracoval, možná přísněji a důslednějí než mnozí jiní, ale jeho téma je přece jen hodně jiné…). Tedy: co je téma, co je hlavní a co vedlejší? Přece jen už těžko můžeme ortodoxně uvažovat jen v kategoriích klasicko-romantických forem. "Skladatel se někde opakuje, ze svých jiných děl, což mne ruší." Tak Bohuslav Martinů se opakuje skoro pořád, a kupodivu mne to neruší. Má sice řadu skladeb slabších i slabých, ale nikdy špatných. Pocit "líbí - nelíbí" není argument. Jak jste sám řekl, vkus máme každý jiný, a pro sebe si vybíráme podle "srdce". Ale jako hodnotící měřítko je to málo. Pravdu máte ovšem v případě těch bolavých zubů, představy, že venku prší a já to mám daleko domů a vlastně se mi na ten koncert vůbec nechtělo. Jenže kritik (tak jako interpret!) by se od těchto věcí měl umět oprostit.
Vlasta Reittererová, dopisovatelka a recenzentka časopisu Harmonie Vážená paní Reittererová Děkuji za Vaše vyjádření k mému žebříčku. Rád bych ale k němu udělal několik upřesňujících poznámek. … pokusil jsem se do krátkých 12 bodů vměstnat to, co při hodnocení skladeb považuji za nejdůležitější. Přitom se asi nedá vyhnout zjednodušení, někdy až přílišnému, což může být na úkor přesnosti. Žebříček jsem sestavil jako všeobecně platný. Jistým impulsem pro jeho vytvoření byla skutečnost, že poměrně často jsou uváděny skladby, jejichž hlavní předností je slavný autor. V bodě o opakování se skladatele ze svých jiných děl jsem měl asi dát větší důraz na část: „Což mne ruší“. Mluvím o něčem jiném, než je vytváření vlastního jazyka skladatele opakováním různých typických prvků či témat. Myslím tím na případy, kdy skladatel zkomponoval nějaký nepříliš povedený úsek a později se to snaží v jiné skladbě (byť s úspěchem) znovu použít. Prostě dvakrát měř, a jen jednou piš! Souhlasím s Vámi, že pojem „téma“ dnes nelze ortodoxně chápat jen v kategoriích klasicko-romantických forem, nýbrž jde o pojem širší. Slovo „téma“ chápu v mém žebříčku spíše alegoricky. I atematická skladba přece je o něčem. Souhlasím i s otázkou, co je téma, co je hlavní a co vedlejší. Předmět těchto otázek je nekonečné téma samo o sobě. A jak správně říkáte, nakonec si pro sebe vybíráme podle srdce, čímž vlastně paradoxně popírám smysl mého žebříčku. Tento žebříček ale není určen pro kritika, který je v nezáviděníhodné pozici, kdy se musí odosobnit a být objektivní. Je zamýšlen jako vodítko k nalezení vlastního, a tedy subjektivního postoje ke skladbě. Postoje ale zodpovědnějšího, než s jakým se běžně setkávám. Odpověď autora stránek
(Toto je reakce mého otce, který žije v malebné vesničce na Moravském Slovácku Ostrožské Lhotě, kam se po mnoha letech vrátil. V dopise reaguje na skutečnost, že mi pražskou radnicí nebyl přiznán grant na provedení houslového koncertu s Gabrielou Demeterovou). Tobě radím: Skládej, skládej, skládej. Jednou dojdeš uznání… I kdyby to zůstalo v šuplíku, za to vzrušení a radost z vykonané práce to stojí! Já jsem uznávaným odborníkem až po odchodu do důchodu. Nejvyšší vyznamenání za přínos pro obor kovárenství, jsem dostal až k sedmdesátinám. Komunisté mně nedali ani průměrný inženýrský plat. Nelituji toho, že jsem se neohnul. Ing. Antonín Malůšek Milý tatínku, jsem rád, že jsem po tobě zdědil některé vlastnosti, z nichž je asi nejdůležitější výdrž i ve chvílích, kdy už by to jiní nejspíš vzdali. Děkuji za povzbuzení!
|
|||||||||
|
|||||||||
