|
|||||||||
Kompozice |
|||||||||
Kompozice - Peter Scheck
PŘEHLED SKLADEB:
(Mariánské Lázně červen 2002, dir. - Tomáš Krejčí, orch. - KFP Pardubice, v přípravě Brusel listopad 2009)
Houslový koncert a – moll „Letní“ (Mariánské Lázně únor
2006 Západočeský symfonický orchestr dir. Michael
Roháč, housle solo Fumihito Terada) (Mariánské
Lázně červen 2002 + Brno květen 2004 dir.
- Tomáš Krejčí, orch. - KFP Pardubice + orch.
SOM Brno) Rondo
pazzesco (Mariánské Lázně + Cheb únor 2006 Západočeský symfonický orchestr, dir. Michael Roháč)
Semplice
(červenec
2006, turné Japonsko, housle Fumihito Terada, klavír
Michal Rezek)
Capriccio
pro housle lesní roh a orchestr (Mariánské
Lázně 2007 Západočeský symfonický orchestr dir. Peter Scheck, housle
- Monika Vrabcová, lesní roh – Ondřej Vrabec)
Poco
pensieramente (červenec
2007, turné Japonsko, housle Fumihito Terada, klavír
Michal Rezek)
Ukolébavka
pro všechny hodné pejsky (Mariánské Lázně květen 2008 Západočeský symfonický orchestr, dir. Michael Roháč)
Sinners´Eyes (Oči hříšníků) (Mariánské Lázně únor 2009 Západočeský symfonický orchestr dir. Michael Roháč)
Largo alla barocco (Bude
uvedeno na jaře 2010 v rámci abonentní řady v Mariánských
Lázních)
Chór (Neuvedeno)
La festa (Neuvedeno)
Peter Scheck Pod
tímto pseudonymem píši své skladby, z nichž
nejvýznamnější jsou zatím asi Symfonie c-moll
2000 a Houslový koncert a moll, ze kterých si můžete
poslechnout krátké ukázky. viz hudba. Mé
komponování vzniklo velmi spontánně, když jsem
v podstatě jako samouk napsal okolo roku 1998 krátkou
skladbičku Melancholy, čemuž předcházelo studium harmonie,
nástrojů, forem a dalších věcí nezbytných
k tomu, abych mohl přistoupit k psaní orchestrální
partitury. Využil jsem také každé možnosti ke konzultaci
s mnoha praktickými hudebníky, dirigenty, skladateli,
kritiky atd. S určitou nadsázkou mohu říci, že
mám mnoho učitelů (tedy hlavně těch, co již nežijí
…) a na druhé straně je mnoho těch, kteří mne příliš
neoslovují - dávají mi dobrou radu, kterým
směrem asi jít nechci (přesto si jich vážím
a vlastně tak trochu obdivuji). Dá
se říci, že můj začátek byl vlastně určitý
vzdor vůči těžko pochopitelným kompozicím mnoha současných
autorů, kteří zavedli vážnou hudbu až do stavu velké
apatie zvláště mladšího publika. Na druhé straně
vím, že jsem jim i v lecčem křivdil a že jde vždy o případ
od případu. Chtěl bych se bez podbízení přiblížit
dnešnímu posluchači, který je často doslova bombardován
brakem v různém hávu v médiích a najít
větší procento vstřícných posluchačů, než je
u soudobé vážné hudby obvyklé. Vím,
že je to věc velmi nelehká, ale jsem přesvědčen, že je povinností
každého autora se zamyslet nad momentálním
stavem. Teprve neodrazený posluchač má možnost volby
hudby a je jenom na něm, jestli se cestou hledání
nakonec nevydá až k extrémnímu břehu, za což
považuji techniky konce 20. století. Mým krédem
je srozumitelnost, jasná artikulace, logika, přirozenost.
Slova jsou jen slova a je jen na posluchači, aby nakonec posoudil,
nakolik tyto věci ve skladbách nalézá, či nikoli.
Přehled skladeb
Byla napsána s určitým zpožděním
v letech 1998 - 2000 a skládá se ze čtyř částí
1. I. Allegro non troppo začíná logickým uvítáním
nového millenia jako takového a název symfonie
spíše symbolizuje magickou dvojku, která nám
ještě před pár lety připadala tak vzdálená.
Vzápětí můžeme vytušit něco jako prosbu, kterou po
čase střídá obava s vírou i nadějí. 3. III. Con sguaiataggine.
Tato část je rozverná byť
s vážnými zvraty a ta vytrvale běží až se po
krátkém zpomalení uprostřed úplně zastaví,
kde je scéna dvou opilců. Vzápětí se věta znovu
rozběhne, aby mohla přejít ,,attacca“do poslední části,
se kterou vlastně tvoří jeden celek. Houslový koncert a – moll „Letní“
Koncert uveden v Mariánských
Lázních v roce 2006, sólo housle - Fumihito
Terada. I. Předehra první
věty se nese v poklidném tempu, kde na sebe různě navazují
nástrojové skupiny. Tempo se těsně před nástupem
sólisty zrychlí a dostane svižnější náboj. II.Druhá věta, která
je obohacena o barvu trubek, nechá nejdřív zaznít
orchestr a sólový part, pomalu začíná
vtahovat posluchače do tématu „Nezapomeň na mě“, které
nejdřív artikuluje v pizzicatech smyčcová část
pod hlavní sólovou linkou, až toto téma převezme
ve flaggiolotech také sólista. Na závěr věty
se vrchní hlas jakoby nechce rozloučit a stále připomíná
„nezapomeň, nezapomeň“. III.Třetí věta přichází
attacca ve velmi svižném, hravém tempu, které
už víceméně neopouští, jen občas se sólista
na chvilku pozastaví, zamyslí se a znovu uhání
v nastoleném tempu. Atmosféra této věty
je zcela odlišná jakoby chtěla dát zapomenout na všechny
chmury a jen bezstarostně pobavit. Melancholy
Uvedeno v Mariánských Lázních
(2002) a v Brně (2004). Jedná se o krátkou,
asi pětiminutovou skladbu. Je to spíše přídavkový
kousek, který má posluchače jen příjemně pohladit
před odchodem ze sálu. Skladba vychází z krátké
kytarové skladbičky Dionýsia Aguada (1784 - 1849),
ke které byla přikomponována hlavní melodická
linka i všechny ostatní hlasy. Je také harmonicky
upravena, zvolněna a obohacena protihlasy tak, aby vytvářela
jeden dlouhý dynamický oblouk, který se klene
až do závěrečného fortissima, kde se náhle
zklidní a v tichu se opět vytrácí. Skladba
má také několik úprav (Zpěv s doprovodem
klavíru, Duo kytar, Housle sólo s doprovodem
orchestru i další). Rondo
pazzesco Uvedeno v Mariánských
Lázních a Chebu (2006). Jedná se o krátkou
skladbu pro symfonický orchestr, která byla napsána
na objednávku Západočeského symfonického
orchestru a poprvé zazněla 22. února 2006 v Mariánských
Lázních na koncertě pro školní mládež.
Hlavním posláním této skladby je upozornit
posluchače humorným způsobem na to, že i soudobý skladatel
si dokáže dělat legraci z hudby 20. století,
která si toto zesměšňování asi v mnoha
případech zaslouží. Začíná zvoněním
mobilního telefonu, které po něm opakují smyčce
a rozbíhá se do allegrové části, která
se stále navrací a vytváří tak formu
jakéhosi ronda. Zvuk mobilu pak znovu napodobuje flétna,
která přejde do velmi nudné a dlouhé pasáže,
ve které stále klesá o půl tónu. Po
několikátém taktu začne celý orchestr otráveně
zívat, vzadu nahlas zachrápou pozounisté a
celé toto nudné sólo ukončí prudkým
vpádem kontrabasy. Poté má dirigent kadenci,
kde se v klidu a nahlas vysmrká. Orchestr se znovu v allegru
rozběhne, v závěru ještě všichni hráči vypustí
„pusinky“ do sálu a ve fortissimu vše končí. Skladba
je tedy evidentně míněna jako určitá parodie na hudbu
20. století. Bohužel mnozí autoři tohoto období
mysleli podobné výtvory zcela vážně a odradili
tak od poslechu vážné hudby mnoho nárazových
návštěvníků koncertů, kteří si právě
díky nim často už nikdy nenašli cestu ke klasické
hudbě. Semplice Uvedeno na turné
po Japonsku (2006) housle Fumihito Terada, klavír – Michal
Rezek. Skladba pro housle sólo
byla napsaná na objednávku na jaře 2006 pro Fumihito
Teradu. Skladba není dlouhá, má poněkud vážnější
zamyšlený ráz a stejně jako v předešlých
dílech myslím, že lze vystopovat návaznost
autora na hudební tradici, logiku i jasnou artikulaci.
Svým rozvedením má blízko k sonátové
formě, byť ta není nijak závaznou. I když v této
skladbě může sólista ukázat své technické
přednosti, snažil jsem se vyhnout laciným technickým
finesám a spíše chtěl vyprovokovat hráče i
posluchače, aby více sledovali smysl i výpověď v této
skladbě. Capriccio
pro housle lesní roh a orchestr Skladba napsaná
na objednávku, uvedena v Mariánských Lázních
(2007) sólo lesní roh – Ondřej Vrabec (první
hornista České filharmonie), housle – Monika Vrabcová
(zástupce koncertního mistra FOK). Capriccio
– tedy rozmar nebo vrtoch má svižný charakter, a i
když je to skladba poněkud komplikovaná, věřím, že
je pochopitelná. Orchestr si se sólisty různě odpovídá
a v rozmarných pasážích si přijdou na
své nejen oba sólisté, ale i všechny nástrojové
skupiny. Poco
pensieramente Uvedeno
na turné po Japonsku (2007) housle Fumihito Terada, klavír
– Michal Rezek. Jak
už název napovídá, je to skladba poněkud zamyšlená,
v modernějším hávu, a dává
možnost se plně „vypovídat“ hudebními prostředky,
a to jak houslím, tak i klavíru. Byla napsána
na tělo pro kamaráda Fumiho, který po odchodu z Mariánských
Lázní vykonává funkci koncertního
mistra v japonské Nagoi. Ukolébavka
pro všechny hodné pejsky Na názvu této
skladby má nepochybně velkou zásluhu můj pejsek Bertík,
který byl hlavní inspirací. Ve skutečnosti
je to ale skladba hlavně pro nás pro pánečky, kteří
nedáme dopustit na své malé oblíbence,
protože je mi jasné, že pro pejsky je mnohem zajímavější
jiná hudba, jako je šustění pytlíku, kroky
přicházejícího pánečka anebo štěkání
hárající fenečky. I když je v názvu ukolébavka, skladba
obsahuje i rychlejší části a v jednu chvíli
se dokonce ozve i bouřlivé víření všech nástrojů,
jež má evokovat štěkání a vrčení pejsků.
Ti se v závěru zklidní a spokojeně usínají.
V úplném závěru
skladby je možná cítit i trocha nostalgie pramenící
z vědomí, že se my všichni jednou budeme muset rozloučit
se svými psími kamarády. Sinners´Eyes (Oči hříšníků) Uvedeno
v Mariánských Lázních (2009)
Skladba
byla psaná pod tlakem pomalého loučení s kamarádem,
který odcházel ve velmi mladém věku (34 let),
kdy jsou všechny snahy o pomoc zbytečné a kdy si člověk připomíná
základní otázky našeho bytí či nebytí.
Po posledním setkání s přítelem
jsem měl pocit, jako bych zahlédl něco, co by se dalo pojmenovat
jako „Oči hříšníků“, tedy výraz ve tváři,
ve které se mísí pocity provinění, smutku
i lítosti. Výraz, který mají společný
všichni „hříšníci“ a který si asi všichni dobře
pamatujeme především z dětských let. To zvláště
pokud jsme provedli nějakou tu malou nepravost a potom jsme se báli,
že se všechno u rodičů provalí. Ti to samozřejmě poznali
podle našeho výrazu už při příchodu do dveří,
a tak nám nezbylo než „kápnout božskou“. Později,
když už jsme sami dospělí, se snažíme tento výraz
různě skrýt, ale přesto mají oči hříšníků
vždy něco společného. Kompozice
je také určitým zamyšlením nad stavem, se kterým
se každý člověk těžko smiřuje, kdy jsou všechny snahy o pomoc
zbytečné a kdy si připomínáme základní
otázky našeho bytí či nebytí. Jistou zvláštností
u této skladby je použití dominantního klavíru
a zároveň vynechání klarinetového témbru. Largo alla barocco (Bude
uvedeno na jaře 2010 v rámci abonentní řady v Mariánských
Lázních). Velmi
důstojná skladba, která má zatěžkaný
barokní charakter. Ten se uprostřed změní v hravé
sólo hoboje a flétny a opět se vrací smyčcová
pomalá část. Na premiéru se velmi těším,
hráči i obecenstvo budou překvapeni.
(Choir - Chor - Coro)
ukázka z textu skladby:
Sybylou rána zmítá
Blesk, hrom a síra
V této skladbě pro smíšený sbor a orchestr jsem si dovolil použít motiv L. v. Beethovena z druhé věty sedmé symfonie, kde je často hrán rychleji, než to cítím já (i mnozí dirigenti), byť je samotným autorem udán charakter ,,Allegretto“. Konečně je známo, že Beethoven sám často zasáhl radikálně do tempa svých skladeb. Proto jsem se rozhodl k této vokální podobě, která si svým charakterem i varovným textem asi sama říká o volnější tempo, které plyne důstojně až k samotnému závěru.
(Zatím
neuvedeno) ,,La
festa“- tedy oslava či slavnost je nenáročná krátká
skladba pro žesťový oktet (trubky, horny, pozouny, tuba),
má veselý až dovádivý charakter, ve
které si na své přijde především hráč
na tubu. Posluchače má spíše příjemně pobavit.
|
|||||||||