Životopis

Aktuality

Kompozice

Hudba

Kontakty

Hudební postřehy

Hodnocení

skladeb

Ohlasy

Foto

Archiv

 

Kompozice - Peter Scheck

OBSAH:

 

Úvod  

 

 

PŘEHLED SKLADEB:

 

Symfonie c-moll 2000

 (Mariánské Lázně červen 2002,  dir. - Tomáš Krejčí, orch. - KFP  Pardubice,

v přípravě Brusel listopad 2009)

 

 Houslový koncert a – moll „Letní“

 (Mariánské Lázně únor 2006 Západočeský symfonický orchestr dir. Michael Roháč, housle solo Fumihito Terada)

Melancholy

(Mariánské Lázně červen 2002 + Brno květen 2004 dir. - Tomáš Krejčí, orch. - KFP  Pardubice + orch. SOM Brno)

Rondo pazzesco

(Mariánské Lázně + Cheb únor 2006

Západočeský symfonický orchestr, dir. Michael Roháč)

 

Semplice                                                                 

(červenec 2006, turné Japonsko, housle Fumihito Terada, klavír Michal Rezek)

 

Capriccio pro housle lesní roh a orchestr

(Mariánské Lázně 2007 Západočeský symfonický orchestr

dir. Peter Scheck, housle - Monika Vrabcová, lesní roh – Ondřej Vrabec)

 

Poco pensieramente

(červenec 2007, turné Japonsko, housle Fumihito Terada, klavír Michal Rezek)

 

Ukolébavka pro všechny hodné pejsky

(Mariánské Lázně květen 2008 Západočeský symfonický orchestr,

dir. Michael Roháč)

 

Sinners´Eyes (Oči hříšníků)

(Mariánské Lázně únor 2009 Západočeský symfonický orchestr

dir. Michael Roháč)

 

Largo alla barocco

(Bude uvedeno na jaře 2010 v rámci abonentní řady v Mariánských Lázních)

 

Chór

(Neuvedeno)

 

La festa

(Neuvedeno)

 

 

 

Úvod

Peter Scheck

Pod tímto pseudonymem píši své skladby, z nichž nejvýznamnější jsou zatím asi Symfonie c-moll 2000 a Houslový koncert a moll, ze kterých si můžete poslechnout krátké ukázky. viz hudba.

Mé komponování vzniklo velmi spontánně, když jsem v podstatě jako samouk napsal okolo roku 1998 krátkou skladbičku Melancholy, čemuž předcházelo studium harmonie, nástrojů, forem a dalších věcí nezbytných k tomu, abych mohl přistoupit k psaní orchestrální partitury. Využil jsem také každé možnosti ke konzultaci s mnoha praktickými hudebníky, dirigenty, skladateli, kritiky atd. S určitou nadsázkou mohu říci, že mám mnoho učitelů (tedy hlavně těch, co již nežijí …) a na druhé straně je mnoho těch, kteří mne příliš neoslovují - dávají mi dobrou radu, kterým směrem asi jít nechci (přesto si jich vážím a vlastně tak trochu obdivuji).

Dá se říci, že můj začátek byl vlastně určitý vzdor vůči těžko pochopitelným kompozicím mnoha současných autorů, kteří zavedli vážnou hudbu až do stavu velké apatie zvláště mladšího publika. Na druhé straně vím, že jsem jim i v lecčem křivdil a že jde vždy o případ od případu. Chtěl bych se bez podbízení přiblížit dnešnímu posluchači, který je často doslova bombardován brakem v různém hávu v médiích a najít větší procento vstřícných posluchačů, než je u soudobé vážné hudby obvyklé. Vím, že je to věc velmi nelehká, ale jsem přesvědčen, že je povinností každého autora se zamyslet nad momentálním stavem. Teprve neodrazený posluchač má možnost volby hudby a je jenom na něm, jestli se cestou hledání nakonec nevydá až k extrémnímu břehu, za což považuji techniky konce 20. století. Mým krédem je srozumitelnost, jasná artikulace, logika, přirozenost. Slova jsou jen slova a je jen na posluchači, aby nakonec posoudil, nakolik tyto věci ve skladbách nalézá, či nikoli.

 

Přehled skladeb

 

 

 Symfonie c-moll 2000

 

Byla napsána s určitým zpožděním v letech 1998 - 2000 a skládá se ze čtyř částí

 

1. I. Allegro non troppo začíná logickým uvítáním nového millenia jako takového a název symfonie spíše symbolizuje magickou dvojku, která nám ještě před pár lety připadala tak vzdálená. Vzápětí můžeme vytušit něco jako prosbu, kterou po čase střídá obava s vírou i nadějí.
2. II.
Lento - Paesaggio serale (večerní krajina), druhá věta symbolizuje dobrou zprávu, že stále ještě nalezneme místo, kde můžeme v klidu sledovat západ slunce i ranní svítání (alba), čehož bychom si měli vážit a v závěru možná uslyšíme i dešťové kapky (le goccie piovane).

3. III. Con sguaiataggine. Tato část je rozverná byť s vážnými zvraty a ta vytrvale běží až se po krátkém zpomalení uprostřed úplně zastaví, kde je scéna dvou opilců. Vzápětí se věta znovu rozběhne, aby mohla přejít ,,attacca“do poslední části, se kterou vlastně tvoří jeden celek.
4. IV.
Con coraggio (odvážně). V této části stejně jako v předešlé se jako jakési ,,Idéé fix“ stále navrací adagiové téma z první věty a opouští je až s nástupem závěrečného ,,Tance vítězství“ (ballo vittorioso), který ústí dynamickou codou.

Houslový koncert a – moll „Letní“

Koncert uveden v Mariánských Lázních v roce 2006, sólo housle - Fumihito Terada.

I. Předehra první věty se nese v poklidném tempu, kde na sebe různě navazují nástrojové skupiny. Tempo se těsně před nástupem sólisty zrychlí a dostane svižnější náboj.

II.Druhá věta, která je obohacena o barvu trubek, nechá nejdřív zaznít orchestr a sólový part, pomalu začíná vtahovat posluchače do tématu „Nezapomeň na mě“, které nejdřív artikuluje v pizzicatech smyčcová část pod hlavní sólovou linkou, až toto téma převezme ve flaggiolotech také sólista. Na závěr věty se vrchní hlas jakoby nechce rozloučit a stále připomíná „nezapomeň, nezapomeň“.

III.Třetí věta přichází attacca ve velmi svižném, hravém tempu, které už víceméně neopouští, jen občas se sólista na chvilku pozastaví, zamyslí se a znovu uhání v nastoleném tempu. Atmosféra této věty je zcela odlišná jakoby chtěla dát zapomenout na všechny chmury a jen bezstarostně pobavit.

 

Melancholy

Uvedeno v Mariánských Lázních (2002) a v Brně (2004).

Jedná se o krátkou, asi pětiminutovou skladbu. Je to spíše přídavkový kousek, který má posluchače jen příjemně pohladit před odchodem ze sálu. Skladba vychází z krátké kytarové skladbičky Dionýsia Aguada (1784 - 1849), ke které byla přikomponována hlavní melodická linka i všechny ostatní hlasy. Je také harmonicky upravena, zvolněna a obohacena protihlasy tak, aby vytvářela jeden dlouhý dynamický oblouk, který se klene až do závěrečného fortissima, kde se náhle zklidní a v tichu se opět vytrácí. Skladba má také několik úprav (Zpěv s doprovodem klavíru, Duo kytar, Housle sólo s doprovodem orchestru i další).

 

Rondo pazzesco

Uvedeno v Mariánských Lázních a Chebu (2006).

Jedná se o krátkou skladbu pro symfonický orchestr, která byla napsána na objednávku Západočeského symfonického orchestru a poprvé zazněla 22. února 2006 v Mariánských Lázních na koncertě pro školní mládež. Hlavním posláním této skladby je upozornit posluchače humorným způsobem na to, že i soudobý skladatel si dokáže dělat legraci z hudby 20. století, která si toto zesměšňování asi v mnoha případech zaslouží. Začíná zvoněním mobilního telefonu, které po něm opakují smyčce a rozbíhá se do allegrové části, která se stále navrací a vytváří tak formu jakéhosi ronda. Zvuk mobilu pak znovu napodobuje flétna, která přejde do velmi nudné a dlouhé pasáže, ve které stále klesá o půl tónu. Po několikátém taktu začne celý orchestr otráveně zívat, vzadu nahlas zachrápou pozounisté a celé toto nudné sólo ukončí prudkým vpádem kontrabasy. Poté má dirigent kadenci, kde se v klidu a nahlas vysmrká. Orchestr se znovu v allegru rozběhne, v závěru ještě všichni hráči vypustí „pusinky“ do sálu a ve fortissimu vše končí. Skladba je tedy evidentně míněna jako určitá parodie na hudbu 20. století. Bohužel mnozí autoři tohoto období mysleli podobné výtvory zcela vážně a odradili tak od poslechu vážné hudby mnoho nárazových návštěvníků koncertů, kteří si právě díky nim často už nikdy nenašli cestu ke klasické hudbě.

 

Semplice

Uvedeno na turné po Japonsku (2006) housle Fumihito Terada, klavír – Michal Rezek.

Skladba pro housle sólo byla napsaná na objednávku na jaře 2006 pro Fumihito Teradu. Skladba není dlouhá, má poněkud vážnější zamyšlený ráz a stejně jako v předešlých dílech myslím, že lze vystopovat návaznost autora na hudební tradici, logiku i jasnou artikulaci. Svým rozvedením má blízko k sonátové formě, byť ta není nijak závaznou. I když v této skladbě může sólista ukázat své technické přednosti, snažil jsem se vyhnout laciným technickým finesám a spíše chtěl vyprovokovat hráče i posluchače, aby více sledovali smysl i výpověď v této skladbě.

 

Capriccio pro housle lesní roh a orchestr

Skladba napsaná na objednávku, uvedena v Mariánských Lázních (2007) sólo lesní roh – Ondřej Vrabec (první hornista České filharmonie), housle – Monika Vrabcová (zástupce koncertního mistra FOK). Capriccio – tedy rozmar nebo vrtoch má svižný charakter, a i když je to skladba poněkud komplikovaná, věřím, že je pochopitelná. Orchestr si se sólisty různě odpovídá a v rozmarných pasážích si přijdou na své nejen oba sólisté, ale i všechny nástrojové skupiny.

 

Poco pensieramente

Uvedeno na turné po Japonsku (2007) housle Fumihito Terada, klavír – Michal Rezek.

Jak už název napovídá, je to skladba poněkud zamyšlená, v modernějším hávu, a dává možnost se plně „vypovídat“ hudebními prostředky, a to jak houslím, tak i klavíru. Byla napsána na tělo pro kamaráda Fumiho, který po odchodu z Mariánských Lázní vykonává funkci koncertního mistra v japonské Nagoi.

 

Ukolébavka pro všechny hodné pejsky

Na názvu této skladby má nepochybně velkou zásluhu můj pejsek Bertík, který byl hlavní inspirací. Ve skutečnosti je to ale skladba hlavně pro nás pro pánečky, kteří nedáme dopustit na své malé oblíbence, protože je mi jasné, že pro pejsky je mnohem zajímavější jiná hudba, jako je šustění pytlíku, kroky přicházejícího pánečka anebo štěkání hárající fenečky. I když je v názvu ukolébavka, skladba obsahuje i rychlejší části a v jednu chvíli se dokonce ozve i bouřlivé víření všech nástrojů, jež má evokovat štěkání a vrčení pejsků. Ti se v závěru zklidní a spokojeně usínají. V úplném závěru skladby je možná cítit i trocha nostalgie pramenící z vědomí, že se my všichni jednou budeme muset rozloučit se svými psími kamarády.

 

Sinners´Eyes (Oči hříšníků)

Uvedeno v Mariánských Lázních (2009)      

Skladba byla psaná pod tlakem pomalého loučení s kamarádem, který odcházel ve velmi mladém věku (34 let), kdy jsou všechny snahy o pomoc zbytečné a kdy si člověk připomíná základní otázky našeho bytí či nebytí. Po posledním setkání s přítelem jsem měl pocit, jako bych zahlédl něco, co by se dalo pojmenovat jako „Oči hříšníků“, tedy výraz ve tváři, ve které se mísí pocity provinění, smutku i lítosti. Výraz, který mají společný všichni „hříšníci“ a který si asi všichni dobře pamatujeme především z dětských let. To zvláště pokud jsme provedli nějakou tu malou nepravost a potom jsme se báli, že se všechno u rodičů provalí. Ti to samozřejmě poznali podle našeho výrazu už při příchodu do dveří, a tak nám nezbylo než „kápnout božskou“. Později, když už jsme sami dospělí, se snažíme tento výraz různě skrýt, ale přesto mají oči hříšníků vždy něco společného.

Kompozice je také určitým zamyšlením nad stavem, se kterým se každý člověk těžko smiřuje, kdy jsou všechny snahy o pomoc zbytečné a kdy si připomínáme základní otázky našeho bytí či nebytí. Jistou zvláštností u této skladby je použití dominantního klavíru a zároveň vynechání klarinetového témbru.

 

Largo alla barocco

(Bude uvedeno na jaře 2010 v rámci abonentní řady v Mariánských Lázních).

Velmi důstojná skladba, která má zatěžkaný barokní charakter. Ten se uprostřed změní v hravé sólo hoboje a flétny a opět se vrací smyčcová pomalá část. Na premiéru se velmi těším, hráči i obecenstvo budou překvapeni.

 

 

 

Chór

 

(Choir - Chor - Coro)

 

ukázka z textu skladby:

 

    Sybylou rána zmítá
    v mořích vod stále víc a víc
    kruh uzavírá
    víc, stále víc

     

    Blesk, hrom a síra
    radostným tancem vítězným
    ďábel se kývá
    víc, stále víc

     

V této skladbě pro smíšený sbor a orchestr jsem si dovolil použít motiv L. v. Beethovena z druhé věty sedmé symfonie, kde je často hrán rychleji, než to cítím já (i mnozí dirigenti), byť je samotným autorem udán charakter ,,Allegretto“. Konečně je známo, že Beethoven sám často zasáhl radikálně do tempa svých skladeb. Proto jsem se rozhodl k této vokální podobě, která si svým charakterem i varovným textem asi sama říká o volnější tempo, které plyne důstojně až k samotnému závěru.

 

 

La festa

(Zatím neuvedeno)

,,La festa“- tedy oslava či slavnost je nenáročná krátká skladba pro žesťový oktet (trubky, horny, pozouny, tuba), má veselý až dovádivý charakter, ve které si na své přijde především hráč na tubu. Posluchače má spíše příjemně pobavit.

 

 

 

 

 Zpět