Dirigentské
okénko
Vážení dirigenti
aneb pár dobře míněných
rad
Jako orchestrální hráč se stále
setkávám se stejným druhem chyb u dirigentů,
a proto bych tímto rád na nejčastější omyly
upozornil. Nechci být adresný a dotknout se tak dirigentské
ješitnosti. Ta je veliká zvláště u těch, kteří
si myslí, že už mají hodně za sebou a leccos znají.
Staví si tak sami hráz k možnosti odstranit nedostatky,
kterých se stále a stále dopouštějí
a nenajde se ten, kdo by si dovolil jim je do očí vytknout.
Konečně takový odvážlivec dobře ví, že by narazil
na již zmíněnou uraženou ješitnost toho, kdo se považuje
sám za jediného povolaného poučovat. Rady,
které jsou označeny vyššími čísly, nepatří
jen úplným začátečníkům (vy za ně buďte
rádi!), ale i zkušeným, ba někdy i velmi zkušeným
dirigentům. Jsou zde tedy postřehy orchestrálního
hráče omezené tímto pohledem a určitě si nedovolím
poučovat více, jako např. jak dávat nástup,
zavřít korunu či správně stát. To ponechávám
jiným, k tomu povolaným. Bohužel nezřídka právě
těm, kteří svým svěřencům na začátku kariéry
někdy zapomínají říct zdánlivě triviální,
ale často velmi zásadní a důležité pokyny.
-
1. Naučte se mluvit nahlas!
Milí začátečníci, dříve
než se rozhodnete vzít taktovku do ruky, naučte se mluvit
výrazně, nahlas a zřetelně. Pokud vás sotva uslyší
hráči od prvních pultů, věřte, že vaše sebevíc
geniální myšlenky nikdo plnit nebude, protože bohužel
ani nemůže.
-
2. Nezapomínejte
na slůvka prosím a děkuji!
Vím, že je to pro drtivou většinu samozřejmé, ale
pro jistotu...Nezapomínejte na to, že mezi tím, co
hráč musí a mohl by, bývá veliký
rozdíl!
-
3. Pozor na předměty
na rukou!
Vážení začátečníci,
nezapomínejte, že hodinky se při dirigování
sundávají. Svým leskem opravdu ruší
a odvádí pozornost. Milé dámy, to platí
i o řetízcích a jiných kovových ozdobách
na rukou!
-
4.Emoce musí
přijít vždy až za technikou!
Dobrý školitel vás na emoce upozorní až po
dobré technické přípravě, případně vás
v nich ještě mírní, když vidí, že vaše technika
není dostatečná. Pokud se setkáte s opakem,
poohlédněte se rychle po jiném profesorovi!
-
5.Nesnažte se emoce učit!
Nesnažte se orchestr oklamat nacvičenými emocemi,
patetickými gesty apod., zvláště když vám utíká
rytmus a nedáváte nástupy. Působí to
v lepším případě rozpačitě!
-
6. Netvařte se stále vážně!
Nezapomínejte se na hráče také
někdy usmát. Zvláště pokud jste byli na chvíli
důraznější v požadavcích, uděláte dobře, když
si vzápětí vzpomenete na úsměv, kterým
atmosféru opět uvolníte.
-
7.
Naučte se dívat!
Tato věc je
sice dána dosti od přírody, ale je určitě dobré
na ni myslet. Nyní nemám na mysli samotné ukazování
nástupů hráčům, ale jakýsi osobní kontakt.
Prostě abyste neměli tupý pohled, jako když mezi vás
a orchestr postaví velké plexisklo, byť jinak je technicky
vše v pořádku.
-
8.Nepřehánějte
rychlá tempa!
Hudba není
sport. Máte-li ten pocit, položte taktovku a běžte se vyřádit
v běhu na sto metrů anebo plavte motýlka, tam možná
nejrychlejší zvítězí!
9. Pojmenujte jasně, proč skladbu vracíte!
Jestliže skladbu neustále vracíte a
hráči nevědí proč, brzy je tak otrávíte.
Jste-li příčinou vy sám, pak vám přeji mnoho
a mnoho hodin nácviku s partiturou u zrcadla. Budeme se těšit
na vaše pokroky.
-
10. Orchestr
je vaším nástrojem jen v přeneseném slova smyslu!
Občas slyšíme názor, zajisté
míněný v přeneseném slova smyslu, že orchestr
je nástrojem dirigenta. Bohužel to někteří jedinci
chápou doslova a dřeli by a dřeli a nějak jim uniká
základní úcta ke hráčům, kteří
už neví jak jim naznačit, že by měli nejdříve mnoho
času věnovat vlastní přípravě u partitury. Konečně
hráči museli také cvičit stovky a stovky hodin, než
mohli zasednout do orchestru.
-
11.
Ani mnoho slov vám nenahradí správné
gesto!
Dávejte si pozor na
dlouhé proslovy ke každému taktu, brzy vás
nikdo nebude příliš vnímat. Dřív, než si promyslíte,
co všechno řeknete orchestru, věnujte mnoho hodin přípravě
správných gest. Uvidíte, že se vám to
vyplatí, budeme se mít všichni rádi...
-
12. Používejte především
hudební výrazy!
Hráči
chtějí vědět přesně, oč vám jde. Proto buďte opatrní
s různými přirovnáními. Pokud tedy řeknete,
že tento akcent má připomínat zvuk zvonu, rytmus klapot
koní, nebo že tato spiccata vyjadřují kapky deště,
je to v pořádku. Ale těžko vám mohou hráči
vyhovět, když řeknete, že mají hrát, jako když kvetou
fialky nebo jako když vychází rusalky z lesa a paprsky
měsíce se odrážejí od hladiny rybníka.
K tomu máte spoustu hudebních výrazů, kterými
můžete přiblížit svou představu, jako je piano, sul tasto,
espressivo, boule, non vibrato ap.
Celkově ovšem neuškodí,
když sdělíte orchestru na začátku něco o charakteru
skladby. Např. kdy vznikala, co která část vyjadřuje,
jaký měla osud, nebo k jakému účelu sloužila.
-
13. Není třeba kvůli každému
nedostatku vracet zkoušku!
Hráči
ocení, když vidí, že vám nejde o to, abyste
uměle natahovali zkoušku a rádi vám pak vyjdou maximálně
vstříc. Proto nedostatky, které se dají řešit
už „za jízdy“, jako je piano či širší smyk, stačí
leckdy jen zavolat (nejlépe na konkrétní skupinu).
Věřte, že příští den tam bude piano či širší
smyk zrovna tak, jako kdybyste zastavili zkoušku, udělali o tom
dlouhý důležitý výklad a potom všechno zase
znovu přehráli.
-
14. Buďte
zdvořile konkrétní!
Mnozí dirigenti zaměňují zdvořilost za nekonkrétnost,
která ostatní dovede rozladit. Zvláště u smyčců.
Jestliže víte, že problém je u pana XY, neříkejte:
„Primy, buďte tak laskavy“, ale: „Primy, zvláště zadní
pulty, rád bych...“ Pokud to nepomůže: „Prosím vás,
poslední pult, stále to není v pořádku!“
A pokud ani potom nejste spokojeni, buďte zcela konkrétní:
„Pane XY, byl bych rád, kdybyste se to laskavě do zítřka
naučil!“
Když totiž řeknete všem, že např. hrají trioly
příliš rychle, může to na sebe vztáhnout i ten, co
je předtím hrál správně a bude pro změnu pozadu.
A když řeknete všem, že chcete hrát kratším smykem,
zkrátí vám jej příliš i ten, co hrál
správně a zase nebudete s výsledkem spokojen. Zbytečně
se pak divíte, jak to že vás, geniálního,
hráči zase nechápou!
-
15.
Buďte konkrétní v intonaci i rytmu!
Předešlý bod platí dvojnásob
v intonaci a rytmu. Nejdříve k rytmu. Jestliže orchestr nenastupuje
např. společně, je třeba poukázat na to, kdo má tendenci
hrát brzo a kdo se naopak opožďuje. Jinak může nastat velký
chaos, ve kterém se pak už nikdo nevyzná, zvláště
není-li gesto dirigenta zcela jasné. Pokyn: „Hrejte
spolu“ či „Srovnejte se“, není zrovna konkrétní
a nic neřeší. Co se intonace týče, je mi líto
hlavně všech dechařů, kteří se snaží doladit za nekonkrétních
poznámek dirigenta, jako např. „Dolaďte se!“ Co má
dělat při tomto pokynu dejme tomu chudák klarinetista, když
fagot je stále nízko, flétna vysoko a oba spokojeně
drží svoji výšku. Pokud dirigent není schopen
intonaci konkrétně usměrnit, musí to být pro
tohoto hráče k zbláznění. Pokud se, vážení
dirigenti, necítíte na to, abyste v případě
potřeby intonačně zasahovali do hry orchestru, máte nejvyšší
čas udělat něco významného pro hudbu - odložit jednou
provždy taktovku a věnovat se jiné bohulibé činnosti.
Najdete jich určitě dost.
-
16.
Velké máchání nemusí být
rovno jasnému gestu!
Vracím
se k předešlé poznámce o jasném gestu. Někteří
dirigenti se domnívají, že čím víc se
rozmachují, tím jsou čitelnější. Není
tomu vždycky tak, zvláště mají-li sklon ke kroužkování
do tvaru písmene O a nikoli pro nás, hráče,
dobře čitelný tvar písmene V.
-
17. Nesoustředěný orchestr je také vaší vizitkou!
Snad v každém orchestru jsou hráči,
kteří fungují jako barometr na měkkost či ostrost
dirigentů. Proto se nebojte třeba i konkrétně jmenovat hráče,
kteří vás testují a zkoušku ruší. Věřte,
že při druhé takové konkrétní žádosti
o klid si už dotyčný dá pozor, aby nebyl jmenován
potřetí.
-
18. Věnujte velkou
pozornost dechovým nástrojům!
Jestliže se vám podaří smyčce na zkouškách
téměř udřít, možná budou plnit přesně vaši
představu. Když potom ovšem na koncertě dechová sekce, na
zkouškách opomíjená, zničí svou dynamikou
a intonací veškerou předešlou práci, věřte, že tato
smyčcová část k vám bude příště přistupovat
s velkou nedůvěrou a nechutí odvést zcela stoprocentní
práci.
-
19. Přehození
pořadí pultů u smyčců na zkoušce.
Jestliže pracujete s orchestrem již poněkolikáté,
je tento způsob zkoušení velice očistný. Tím,
že pošlete poslední pulty smyčců dopředu, dosáhnete
jejich maximálního soustředění. První
hráči si mohou přitom malinko odpočinout a sledovat lépe
své svěřence. Je totiž přirozené, že u zadních
pultů si hráči zvykají čekat na to, co přijde zepředu
a občas si na to i zahřeší.
-
20.
Máte-li na to, zpívejte!
Dobře zazpívaná fráze je víc, než 150
slov o tom, kde má být akcent, crescendo či malá
pauzička. To platí dvojnásob, mluvíte-li jiným
jazykem, než je mateřština orchestru.
-
21.
Neobtěžujte s problémy jiných skupin celý orchestr!
Jako zářný příklad za všechny
si dovolím malý, ale výstižný příklad
z Mé vlasti B.Smetany, a to z části Z českých
luhů a hájů. Je zde místo, kde smyčce tahají
nekonečně mnoho pomalých taktů v pianissimu na stále
stejných dvou prázdných strunách. Do
toho mají dechové nástroje choulostivé
proplétání melodie. V tomto místě existuje
spousta dirigentských představ o provedení, a proto
se místo téměř vždy vrací. Budiž. Myslím
ale, že jsem se dodnes nesetkal s tím, že by některého
dirigenta napadlo při tomto opakování smyčcové
nástroje vynechat...
-
22. Ctěte generální zkoušku!
Generální zkouška je již přípravou
na večerní koncert a proto se snažte vyhnout jakýmkoliv
zbytečným vracením. Nesnažte se dohánět, co
jste do této chvíle sami nedokázali připravit,
a berte si z toho poučení pro příště. V opačném
případě věřte, že unavený a otrávený
orchestr není skutečně tím nejlepším vkladem
pro večerní výkon.
-
23.
Nevyčerpávejte orchestr na generální zkoušce!
Generálka je skutečně jen přípravou
na večerní koncert, i když nebudete nic vracet. Nesnažte
se proto orchestr maximálně vybičovat k excelentnímu
výkonu. Mějte na paměti, že když ze sebe všichni vydali maximum,
potřebuje každý hráč dostatek času dobít svou
energii a vyčerpané emoce. Do večera je příliš krátká
doba - pak mohou na koncertě scházet!
24. Generálku lze i zkrátit!
Vím, že to nelze vždy, ovšem existuje jeden
starý, ale velmi málo používaný způsob,
jak dobře „napružit“ orchestr k večernímu koncertu. Stačí,
dejme tomu, v pomalé větě symfonie, vynechat pár taktů,
kterými jste si jisti a prostě sdělit orchestru, že víte,
že tuto část večer zajisté zvládne. Zajedno
si vysloužíte vděk orchestru, ale hlavně dosáhnete
psychologického účinku u hráčů, kteří
si budou vědomi, že se nepřehrálo úplně všechno, a
budou na koncertě, nejen v tomto nepřehraném místě,
o to soustředěnější.
-
25.
Rozvažte si předem, jak chcete provést děkovačku!
Děkovačka na závěr koncertu bývá
často zbytečnou pihou na kráse, které můžete vždy
předejít. Stačí na generálce připomenout, jakým
gestem možná zvednete horny, fagoty, všechna dřeva či sólové
jednotlivce. Vyhnete se tím rozpačitému vstávání
hráčů, a někdy i trapným zmatkům.
-
26. Dbejte, ať je pokud možno druhá půle koncertu
kratší, než ta prvá!
Máte-li možnost mluvit do dramaturgického plánu,
nezapomínejte, že doba lidského soustředění
je omezená. A to jak směrem k posluchačům, tak i k samotným
hráčům. Míra soustředění, kterou museli hráči
vydat, se pak nerovná míře soustředění vnímání
publika, které již unaveně čeká na konec. Potlesk
je potom často už jen vyjádřením právě této
radosti z konce. Posluchač by měl spíše odcházet s
pocitem, že orchestr mohl ještě něco přidat, než aby poslední
minuty trpěl, jak je tvrdá židle či nedýchatelný
vzduch.
-
27. Nekopírujte
za každou cenu nahrávky!
Snaha
kopírovat nahrávky, byť slavných jmen, vede
často k neobvyklým extravagantnostem a zběsilým tempům,
kterých na těchto nahrávkách bylo dosaženo
někdy i s digitální pomocí a různým
čištěním pomocí dnešní techniky. Chytáte
potom v reálu jen vítr do rukou a vaše snaha si cosi
dokázat a s něčím poměřovat je zbytečná a neúčelná.
-
28. Slovo slavným dirigentům
na závěr.
Vážení
pánové, dirigenti zvučných jmen od slavných
orchestrů. Poslední maličkost. Pokud se vám nechce
odevzdat stoprocentní práci, byť je jasné,
že nepracujete zrovna s Chicagskou filharmonií, popřemýšlejte,
zda vám potom opravdu stojí vysoký honorář
za výkon pochybné úrovně. Lacinými gesty
pro publikum na koncertě nezakryjete, co jste nedbalou přípravou
neudělali. Kazíte tak zbytečně vkus publika a své
renomé u těch, kteří se na vás těšili. Nevěřte
tomu, že jste jediní a že vás orchestr nemůže srovnat
s jinými slavnými dirigenty. Dirigenty s velkým
D, kteří si dali tu práci a díky precizní
přípravě na zkouškách a poctivému přístupu
na koncertě dovedli hráče vyprovokovat k netušenému
výkonu.
Vážení dirigenti, vím, že se
o vašich chybách snadno píše a radí. Také
vím, že máte spoustu dalších věcí, které
musíte zvládat. Přesto si myslím, že pohled
hráče orchestru může být pro vás poučný.
Věřím, že vám tyto body napoví, co byste mohli
na sobě vylepšit, případně vám potvrdí, co
děláte správně a neměli byste na to zapomínat.
Přeji hodně úspěchů!
(Tento článek o dirigentech byl uveden v
časopise Harmonie ve zkrácené verzi. Za uvedení
děkuji touto cestou panu Lukáši Hurníkovi i šéfredaktorovi
časopisu Harmonie Luboši Stehlíkovi).
d |
